Posledních pár chvil.

25. prosince 2011 v 19:39 | Eleanor (Ella) |  Napsáno
Ahoj.
Asi bych měla začít tím, proč jsem si před měsícem založila blog, udělala dva články a dál nic. Důvodů je hned několik, ale hlavní je jen jeden: přestala mi správně fungovat klávesnice. Tedy, skoro všechny klávesy fungovaly jak měly, až na mezerník. Takže jsem musela slova oddělovat postupně z obrovské, nepřečtihodné věty. Mé bušení do mezerníku způsobilo, že přestávala fungovat čím dál tím míň. Další důvod byl nedostatek času. A samozřejmě se mi také nechtělo. I když mě to teď mrzí. Během toho měsíce jsem zažila spoustu pro mě zajímavých událostí.
Například karneval v tanečních, věneček, školní Projektový den a samozřejmě, teď i Vánoce a první svátek Vánoční.


Z Věnečku jsem byla nadšená, nejradši bych si ho dala ještě jednou. A vůbec celé taneční bych si ráda dala znovu. Jsem bez nich sice jen týden, ale už se mi stýská.
Ovšem, Projektový den mě velice zaujal. Každý žák našeho gymnázia si měl vybrat dva projekty, na kterých bude v daný den trávit svůj čas. Každý projekt měl trvat dvě hodiny, a mezi nimi byla třicetiminutová pauza. Já jsem si vybrala Vesmír a Fotografování. Co se mi líbilo bylo, že řáci byli namíchaní. Takže jste mohli být ve třídě zároveň s několika druháky, třeťáky i čtvrťáky. Já jsem na projektech byla s kamarádkou B.
Vesmír byl celkem v pohodě, koukali jsme na video, a pak si o něm povídalo. Ale samozřejmě mě více zaujal Fotografický projekt. Měli jsme poslat několik fotografií den předem, a profesroka nám je pak okomentovala, řekla, co je špatně a co dobře, seznámila nás s některými pojmy. Já jsem za to byla ráda, poslala jsem moje nejbolíbenější fotografie, které mám na svém druhém blogu. A byla jsem opravdu ráda, když profesorka našla na třech fotkách jen u jedné jednu malou chybu. Do projektu jsme si nadále měli přinést foťák, a byli jsme vypuštěni na "lov" po škole.


První fotka je podlaha v prvním patře. Jako idiot jsem si musela lehnout na zem. Byla jsem celkem ráda, že tam zrovna nikdo nešel, jinak bych byla za pako. Druhá fotografie je zrcadlovka mého kamaráda z vyššího ročníku. Nevím proč, fotka není nic moc, ale mě prostě nějak zaujala.

A dále byly Vánoční svátky. Jsem ráda za svou novou televizi ( dříve jsem na televizi nekoukala skoro vůbec), a za novou klávesnici. Konečně píšu normálně, mezerník mi funguje jak se patří a já jsem za to strašně ráda. Dále jsem samozřejmě dostala nějakou kosmetiku a pár dalších věcí.
Ale co mi rok od roku dělá větší a větší problém, je vyjadřování radosti z dárků. Je jasné, že radost mám, ale nedokážu to vyjádřit. Ne nahlas. Nedokážu to dát najevo. Jediné, co ze sebe dokážu vymámit je ,,Děkuji moc, je to perfektní...!" a taky to myslím od srdce! Ale..cítím se přitom tak..stísněně... kdyby bylo po mém, nejraději bych si dárky rozbalila v soukromí a pak poděkovala. Už jsem o tom mluvila s mámou. Prý na tom není nic špatného, že je to normální, že jsem to zdědila po taťkovi. Asi jen mě to přijde... divné...
Čím dál tím víc mám spíše radost z toho, když se koukám jak ostatní rozbalují dárky ode mě.

Dneska u nás byla první strana rodiny. Sešlo se nás dohromady fakt hodně, doplňovali to i čtyři psi. Zítra jedeme na druhou stranu, takže by letošní svátky mohli proběhnout celkem v klidu.

Jediné, co mi nepřijde v klidu je nedávné úmrtí našeho bývalého prezidenta. Když mi to kamarád napsal, myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Tak jsem si zapla seznam, a co nevidím... A když jsem o tom řekla rodičům, byli dost v šoku. No, a já vlastně taky. Sice jsem nezažila ty velké věci, které pro náš stát udělal. Když byl hlavou našeho státu, byla jsem ještě malinká, takže si ho za jeho vlády moc nepamatuji, ale i tak mi setkla slza.
Co mě napadlo jako první? Já jsem tohoto člověka zažila, ale mé děti se o něm budou učit jako o minulosti. A to mi přijde... prostě divné, smutné. Nemůžu si pomoct.
Četla jsem celkem dost názorů na něj, jak špatné, tak dobré. Takže asi takhle: Nejlepší je, udělat si vlastní názor!
Ale jak si udělat vlastní názor na někoho, koho jste skoro vůbec neznali? Řekla bych, že nás, náctileté hodně ovlivňuje názor kamarádů a rodičů. Co říkali mí kamarádi? "Nebaví mě, jak je ho plná televize, internet a noviny!" Jen jsem přikývla, ale v hlavě jsem si myslela své. Proboha lidi, byl to prezident, dobře, nežili jste za jeho vlády, ale vzpamatujte se! Copak Vás rodiče ničemu nenaučili? Neřekli Vám, co všechno udělal pro náš stát, abychom se měli dobře? Prokažte mu trochu úcty. Byl to velký člověk. To je můj názor.

Koukám, že jsem se mírně rozepsala. Nevadí... je mi líp, musela jsem to ze sebe nějak...dostat. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klárí ♥ Klárí ♥ | Web | 25. prosince 2011 v 21:41 | Reagovat

Fotky jsou úžasný!! :) ta druhá se mi líbí víc :)
taky bych chtěla poradist s focením, i když mám jenom digitál ;)
To s Vánoci má stejné, letos mě úplně minuly, necítím nic :/
Tak a na mě zrovna apeluješ.. já nevím jaký byl, téměř ani kdo to byl (samozřejmě dějepis, ale kdo má pravdu?) četla jsem toho spoustu ale každý tvrdí něco jiného... Promiň, ale pro mě jaho smrt nic neznamené, ano zemřel člověka to je smutné, ale denně umírá tolik lidí! Já osobně k němu nemám žádný citový ani rozumový vztah takže mě to celé míjí a patřím do skupiny těch se kterými to nic nedělá a na které se zlobíš.. :/ ;)
a nevadí že je to dlouhé :D

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:47 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama